Bažina (SK)

Močály neměla v devadesátých a nultých letech výhradně jen česká scéna.  Slovenská Bažina, jíž si navzdory jinému konceptu, designu i obsahu dlouhou dobu mnoho čtenářů pletlo s kultovním českým protějškem, patřila k těm titulům, které se stihly zprofesionalizovat.

Ne v tom smyslu, že by vydavatele živily, ne v tom smyslu, že by se změnil záběr (extrémní metalové sub žánry se zvláštním přihlédnutím k domácí scéně) ale tím, že se od xeroxu dostaly k profi tisku, k vyrovnané grafice, k příloze v podobě CD kompilace, a k závěru i k lakované obálce, která byla  jednou z met i indexem vážnosti záměrů autora.

PF 12/2019