„Smysl pro pořádek, pedantství archiváře, ale i svéráznost pramenící z odvěké spořivosti – právě takto si za bezmála tři dekády aktivit na české (nejen) metalové scéně mnozí pamatují Ladislava Olivu. Vydavatele fanzinů Faraon (1991–1992), FUCKer (1992–1993) a zejména Bažina, přispěvatele četných internetových zinů (Abyss, Aardvark, Fobia), ale i příležitostného vydavatele vinylů a organizátora ankety Břitva,“ shrnuje zřejmě největší svéráz domácího fanzinu v knize Křičím: „To jsem já.“/Příběhy českého fanzinu od 80. let po současnost Viktor Palák.
Legenda má za to, že v lavicích jedné třídy průmyslového učiliště v Olomouci se sešli hned tři pozdější vydavatelé fanzinů. První se rozhodl vydávat atypický titul zaměřený především na soukromou inzerci, druhý prošlapával cestičky tehdy novému death metalu, a třetím se stala nadžánrová Bažina, zaměřená striktně na domácí scénu. Ještě předtím však autoři obou titulů prošli počátečním nadšením v podobě „vystřihni a nalep“ titulů, kompilovaných z odřezků všeho, co přišlo pod ruku, ovšem tisku spíše oficiálního, než undergroundového. Je krajně obtížné oddělit Bažinu od postavy jejího autora, nejen znalce, ale i teoretika a archiváře žánru, a proto vás znovu odkážeme na vyčerpávající shrnutí jeho přínosu domácí scéně ve výše uváděné knižní studii.
Informace průběžně doplňujeme. PF 12/2019