Sacrosanctus

„Na black metalu jsme vyrůstali a černý kov nás provázel vlastně celý život, a protože tehdy bylo minimum zinů, které by se mu věnovaly, rozhodli jsme vydat tímhle směrem. Sacrosanctus byl převážně o něm, ale pochopitelně jsme se nevyhýbali ani death a doom metalu,které taky nosíme v srdci. Chtěli jsme něco udělat pro metal a být užiteční v undergroundu,“ vysvětluje převážně blackmetalovou orientaci Sacrosancta jeho zakladatel Roman Vajko Gerči. „Nápad založit časopis jsem měl v hlavě už od roku 1998, od chvíle, kdy jsem se vrátil z vojny. Ale věci se začaly hýbat až další rok, poté, co jsem spojil síly s dlouholetým kamarádem Esthebanem. S ním jsme dali dohromady vizi, jak by celý měl vypadat, a co by v něm mělo být.“

Start Sacrosancta byl velmi ambiciozní, přesto zůstalo u jediného čísla.

„Sacrosanctus jako takový nikdy definitivně neskončil, jen ho obklopilo – přirozené – ticho. Když jsme dávali dohromady materiál na první číslo, tak jsme to dělali jako klasický xerox fanzin,psaný na Pentiu 100, tištěný na jehličkové tiskárně a veškerá komunikace probíhala klasickou poštou přes známky nebo IRC (mezinárodní odpovědní kupón). Byli jsme hodně zklamaní, když jsme poslali 35 – 40 rozhovorů a do půl roku nám odepsalo pět, šest kapel. Unavovalo nás čekání na odpovědi, unavovalo nás,že informace jsou neaktuální, pak přišel internet, s ním webziny a o tištěnou „klasiku“ nikdo neměl zájem. Všechno bylo, z první ruky, na netu. Proto jsme se rozhodli jít s dobou a materiály připravené pro druhé číslo už nevyšly na papíře, ale Sacrosanctus se stal webzinem. Chvíli to fungovalo, potom už nebyl čas a hlavně byla velká konkurence: na internetu toho najednou bylo plno. Ale jak jsem říkal, Sacrosanctus nikdy oficiálně nezanikl a dveře jsou pořád otevřené. Takže je dost možné, že se v budoucnosti, po dvaceti letech, dočkáte dalšího čísla v papírové, a především hmatatelné podobě.“