Pray and Keep Quiet

Schizophrenií fanzinová dráha Freda „Schizma“ Krístka neskončila. Po kratší odmlce začal vydávat zcela odlišně koncipovaný newsletter Pray and Keep Quiet, jehož slovy autora vyšla „jen jedno nebo dvě čísla.“

„Metal jsem tehdy poslouchal jen chvíli, možná pár let. A jako u všeho ostatního jsem měl strašnou chuť „být u toho“, být tomu všemu blíž. A být užitečnej. Možná mě hnala podvědomá touha být v kontaktu s kapelama a být uvnitř dění. Samozřejmě že bych nejradši přímo hrál, ale jednak jsem nic neuměl a zadruhé, ani nebyli kumpáni. Ne, že bych psát uměl, ale zdálo se mi to jako nejmenší zlo. Toho času jsem baštil Parambuchu, Payo, Cassiopeiu, čili tu novější vlnu zinů a děsně mě to nadchlo. Teprve až čas ukázal jak složitej a náročnej koníček to je.“

V čem byl nejnáročnější?
„Vést zin není vůbec snadné a většinou ti komplikují život zase jen lidi. Přemluvit “redakci“ k nějaké interakci byl nadlidskej úkon a přestože kvalita zinu a psaní celkově rychle rostla, sil ještě rychleji ubývalo. V kombinaci s náročnou realizací jsem se rozhodl dál nepokračovat. Když se to rozkřiklo, oslovila mě většina tuzemských zinů a já moc neumím říkat ne. Odpadlo otravování se lidma a realizací a mohl jsem už jenom psát, což bylo osvobozující. Dokonce jsem měl dost materiálu v šuplíku, kterej jsem musel dávat ven, protože jsem to dlužil kapelám a labelům. Další demotivací byla spolupráce s Abyss webzinem, kde přidával články pouze jeden admin a často nebyl schopen přidat víc, než jeden článek týdně, takže mě se o to více hromadil šuplíkový materiál. Bylo jasné, že ani tohle není cesta.“

V čem spočíval největší rozdíl mezi Schizofrenií a PAKQ?
„Rozdíl byl hlavně ve formě, rozsahu a e vzpůsobu šíření. Zatímco Schíza byl klasickej xerox zin, kterej vyšel tak dvakrát do roka, PAKQ už byl profi sázenej a ofsetově tištěnej newsletter, kterej měl ambice vycházet co nejčastěji, v profi podobě, v co největším nákladu a šířenej zdarma. V tu dobu se nastartovaly Smashed Face a vzhledem k tomu, že jsem docela přepálil start a vyhořel jak kostel v Bergenu, rozhodnul jsem se s psaním seknout a elegantně naskočit do role člena kapely. Psaní tedy byla trnitá oklika k hudební “kariéře”, ale ty zkušenosti a kontakty, co mi dalo, v podstatě využívám dodnes a především mi to pomohlo k práci u Obscure a Brutal Assaultu. Věci se prostě dějí, jak mají, a v tu správnou dobu.“

Obě (jedno) čísla sháníme.

PF, 25.2.2019, záznam ověřený vydavatelem.