O Zappovi jsem věděl od roku 1969, když jsem ho poprvé viděl v ročence časopisu LIFE 1968, kde byla proslavená fotografie Mothers s nemluvňaty. Po nastoupení na Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, jsem slyšel pár jeho desek, které dovezl kamarádův táta po návštěvě bratra v USA. Musím přiznat, že mě to nějak nenadchlo, víc mě braly tenkrát Zeppelíni, Sabbati, Párpli, MC-5, Joplinka…
Obrat přišel po tom, kdy jsem se vrátil z vojenské služby. Na doporučení kamarádů jsem si koupil první vydání Zappovy desky HOT RATS. Na večírku jsme ji poslouchali celou noc a jen jsme desku obraceli. Odtud už nebyla cesta zpět… byl jsem chycen do krásné pasti, ve které jsem celý život. A protože jsem chtěl toho o Zappovi vědět co nejvíc, co nejvíc ho slyšet, potřeboval jsem informace, spousty informací. Byla jen jediná cesta.
V druhé polovině 70-tých let jsem se začal zkontaktovávat s dalšími milovníky hudby tohoto amerického skladatele, kytaristy, „enfant terrible“ rocku s přesahem do vážné hudby Franka Zappy. K tomu dopomáhaly hlavně osobní setkání s lidmi na tehdy zakázaných burzách s hudebninami a inzeráty v novinách jako byla Melodie, Gramorevue, Mladý svět, posléze i Informace přátel Kruhu Mladé hudby… První vždy bylo nalézt v inzerátech Koupím, prodám vyměním, najít jméno Zappa. Navíc se vše posunulo, když jsem se osobně seznámil s „guru“ československých zappistů Petrem Dorůžkou, který jezdil do brněnského TV studia Netopýr natáčet televizní pořady. Z osobních setkání se stala vzájemná výměna informací, desek a jiných materiálů, která vyvrcholila kolem roku 1981-2, kdy mě Petr požádal o korepetici jeho rukopisu, dnes už legendární bible našich zappistů ŠUPLÍK PLNÝ ZAPPY. Přátelé z celé naší vlasti se začali hromadit a když se do Brna přistěhoval z Českých Budějovic Evžen Cyrner a seznámil mě s plzeňským vášnivým zappistou Václavem Pěnkavou a jeho bratrem Jirkou, rozhodli jsme se založit fan klub.
Už při přípravách založení klubu padlo závažné rozhodnutí o tom, že musíme mít nějaký tištěný časopis, který bude obsahovat vše o Zappovi, jak u nás tak v zahraničí, k čemuž měly sloužit osobní archivy členů a kontakty s lidmi v zahraničí. Měl být naší výkladní skříní, mohl do něj přispívat každý člen. Naštěstí nám do cesty osud přihrál Milana „Gogo“ Krampotu, vídeňského olomoučáka, toho času emigranta, a největšího evropského sběratele zappanálií a osobního přítele Zappy. Odtud se získávaly skvělé informace, výstřižky, knihy, rozhovory a i první pirátské nahrávky koncertů. Obrazovou část rozšiřovala a další novinky nám přinášela i rakouská televize, kde se Zappa často objevoval v pořadech Rudiho Dolezala a Hannese Rossachera – OHNE MAULKORB.
Od začátku mi byla jasná koncepce fanzínu. Znali jsme některé brněnské nezávislé iniciativy, které množili samizdaty. Většinou šlo o tenoučký průklepový papír, kde šikovný přepisovač udělal až 10 kopií, různé kvality, a sepnul je v rohu sešívačkou. Ty šly z ruky do ruky a další lidé je množili opět přepisováním. Kdo měl přístup k cyklostylu, ormigu, nebo mohl použít planografii, měl kvalitu lepší, mohl už text doplnit kresbou… ale tyto rozmnožovací spůsoby byly pod drobnohledem podnikových orgánů ze Zvláštních oddělení, kde seděli bývalí vojáci, nebo bývalí příslušníci veřejné bezpečnosti a jejich různí nohsledi.
My jsme se rozhodli, že náš fanzín bude nést jméno ZAPPOSTROPHE (je to přesmyčka názvu vynikající Zappovy desky APOSTROPHE… sám Zappa prý prohlásil, když dostával náš fanzín, že ho mrzí, že ho ten vtipný název samotného nenapadl). Náš fanzín MUSEL obsahovat, jak rukou, tak strojově psaný text, buď původní nebo přijatý hotový (aby se nemusel přepisovat a jen se použil ke kopírování) , a hlavně možnost grafiky, koláží, doprovodných obrázků a samozřejmě fotky a formát A4. Zkráceně – INVENCE, FIXKA, NŮŽKY, LEPIDLO. Mým inspiračním zdrojem byl především vynikající autor obalů Zappových desek a plakátů Cal (Calvin) Schenkel. Záměr byl pestrost a nenapodobitelnost a nezaměnitelnost a naše vyjádření z imaginace ze Zappovy hudby. A tohle všechno umocněno xeroxem, který nám dával na dlani všechny tyto výhody.
Naštěstí bůh Svobody k nám byl milostiv a i u nás se objevila první kopírka (firmy Rank Xerox), proto se vžil pojem chodit na xerox, xeroxovat atd. První jsem viděl v provozu v průběhu strojírenského Veletrhu (asi 1976?), kde jsem pracoval v grafických dílnách. Tam si lidé mohli zdarma nakopírovat občanky, řidičáky… do doby, než to vystavovatelům zatrhla STB (no nemohla to amrické firmě zatrhnout, ale důrazně to nedoporučila). Pokrok nezastavíš a tak se xeroxy objevily taky v Brně. Spadaly pod služby Fotografie n.p. První jsem zaregistroval na Vachové, další byl v Domu služeb na Kozí a třetí na ulici Běhounská. Jediný problém však byl v tom, že obsluhující personál byl poučen, co nemají tisknout a tak se stávalo, že lidé s „podezřelým materiálem“ byli odmítnuti, navíc jedna kopie se ponechávala pro kontrolu, což jsme dlouho nevěděli. Naštěstí je Brno malé a každý tu zná každého, tak se nám podařilo přes známé nakontaktovat pracovnice obsluhující kopírku. Děvčata nám tak fanzím množila např. po pracovní době, nebo když vedoucí odjela. Platidlo za laskavost byly dobroty z Tuzexu, když se jednou začalo sledovat množství spotřebovaného papíru, dodali jsme svůj atd. První číslo, které vyšlo v listopadu 1986 byl tzv.“průzkum bojem“, navíc šlo o dva listy A4 a jeden list s diskografií. Základ byl tisk 30-ti kusů pro první členy (okolo těchto lidí byli další zájemci a množení už si dělali sami), každý tenkrát dával roční příspěvek 100,- Kč. Od druhého čísla jsme přešli na 10 stránek, takže jsme zvedli členské na 200.-Kč. Peníze byly na množení a poštovné. Tisk byl jednostranný na A4, ty byly skládané na formát A5, aby se vešly do stejně rozměrných obálek. Rozsah byl 10 (minimálně) – 14 stránek. Rok 1986 (1.číslo vyšlo k Zappovým narozeninám v prosici). Jen orientačně: 1987 – 10 čísel, 1988 – 9 čísel, 1989 – 8 čísel, 1990 – 8 čísel… do konce roku 2020 vyšlo dohromady 139 čísel Zappostrophe (dohromady to dělá přes 4000 stránek A4). K tomuto výčtu se musí ještě přidat dva Zappostrophe EXTRA z let 1989 a 1990 (každý měl asi 70 stránek), vybrané překlady Zappových překladů textů z roku 1990 (asi 40 stran) a 36-ti stránkové, neustále doplňované, pojednání o pirátských nahrávkách – „Zappa pod pirátskou vlajkou“ (1987, 1989, 2005 a 2013).
Zappostrophe nevycházel pravidelně, ale podle množství shromážděných materiálů, osobního času tvůrců, nebo podle politické situace v Brně (ve stranickém vedení byl známý, který nás dopředu informoval např. o tom, že se stranické orgány mají zaměřit na nelegální struktury a speciálně na samizdaty).
Od prvního čísla v roku 1990, byl to Zappostrophe 28, jsme začali tisnout oboustran-ně na A3, které se skládaly na A4 a získali jste 4 stránky. Od této doby byl rozsah 12 – 28 stránek, i víc.
Hodně fanzínů s příchodem digitálního věku přešlo na internet. My máme dvě oficiální stránky, kde uvádíme co děláme. Kdo má o něco zájem musí nám napsat. Pro nás je tištěná podoba fanzínu nenahraditelná. Je z ní cítit práce, zaujetí, osobní vztah k člověku a navíc to voní. Pro mě osobně je jakákoli tištěná věc pořád atraktivní a v budoucnu bude ještě víc. Až jednou dojde k blackoutu – a ono dojde, vymažou se všechny počítače a jejich paměti, budeme zase platit těmi předpotopními penězi a kdo bude mít knihy, nebo časopisy, bude vyhledáván pro jejich nepomíjející moudrost, poučení, nebo zábavu v nich. Jednou u ohýnku, svíčky, nebo louče, na sluníčku, ještě rádi sáhneme po tištěném slovu… Nebo použijeme pár stránek z Poučení z krizového vývoje strany a společnosti po XIII. sjezdu, k zapálení nového ohýnku…
Po návštěvě Zappy v Praze a díky změnám v politické a společenské situaci klub málem skončil. Potkali jsme svého „boha“ a lidi se víc než o kluby věnovali svobodě, karierám, chlastu, drogám, různým sektám, cestování… Paradoxně nás všechny spojila Zappova smrt v roku 1993. Od té doby spolupracujeme s United Mutations, vedené mým přítelem Peterem Van Laahovenem, což je celoevropský fan klub se sídlem v Belgii, který zastřešuje všechny fanoušky a archivuje vše, co je spojeno se jménem Zappy na svých stránkách. Stále pracujeme na dalším hledání zajímavostí a nalézáme… Jsme nejdéle vycházející Zappovský fanzím na světě. Před 5-ti lety , když nám vypršela registrace a stát chtěl po nás novou rozšířenou – jména členů, zápisy z nějakých neexistujících schůzí atd. jsme s vrátili do podzemí, kde nám bylo a je nejlépe.
Underground neskončil
Underground trvá
Jsme jeho andělé
A hudba je ta pravá
MUSIC IS THE BEST! FZ
Bohouš Jůza 1/2021
Kontakty:
www.zappa-mypage2.webgarden.cz
http://www.united-mutations.com/z/frank_zappa.htm
| Název | Rok vydání | Číslo | Počet stran | Cena | Titulní stránka | Dostupné online |